Někdy si i Václav Havel říká, že to všechno bylo zbytečné. Nebylo. A bolí to.
Dramaturgie: Skrytě Šárka Dušková a blankyt na nehtech
Scéna: budovatelé postsovětské infrastruktury, skromné i buržoazní výplody žití
Režie: Vy, mé hlavní postavy z mých Sešitů směšných lásek
Slova: Kéž by já
Bude to o mě? Právem se bojím? Bude to o nich. O Vás. Až se budu kousat do rtu. Padni komu padni.
Dne 17. června byl dovršen rok multikulturalismu v Čechách, teď si na něj jedeme většina nás, přátel, sáhnout do světa. O půl druhé ve sklepení Husy na provázku u modrého kelímku s červeným vínem z posledních rozpočtových penízů Divadelního světa jsme se rozloučily s mou drahou Šárkou. Děkuji, Šári, že jsi mě naučila se tázat, že jsi mě naučila, aby mi vždy zbylo trochu síly. Děkuji za tu velkou úctu. Děkuji za smích, za slzy, za veškeré učení citu. Za vyburcování touhy po poznání. Děkuji za to odhodlání, s kterým budu vždy slepým ukazovati okolí a hluchým vyprávěti o světě.
(..) Tedy u Havla s příchutí Kryla nám bylo hezky (ano, to je opravdu možné).
I se mi příčí k těm dárkům s příchutí mě něco dodávat, takto, jako o Vánocích a včera, mě dárky nikdo neodkryl... Krásná paráda. Mrkejte lidi nahoře. Pohled do zákoutí duše, která je zatím věčně na cestě.
Zpátky ke kategorii mravnosti a nemravnosti v Čechách od okupace po současnost. Zpátky k sebereflexi. Střípky stinných stránek národního sebeuvědomnění, které chutnájí jako úplně studené kafe, ale stejně tak, jak jste občas i za to studené kafe vděční, stejně tak jsem za ně byla včera v Huse při sledování Cirkusu Havel vděčná já. Dívat se do obličeje českému národu, možno říci porobenému, ale nechávající si tuto porobu ideí líbit, bolí. Tváří tvář sami sobě se naučíme říkat a přiznávat si všechno. Zajímavým zjistěním bylo, že jsem v celém tom Cirkusu neviděla prarodíče, funkcionáře, politické dozory naší rodiny, ale mé vrstevníky. Ano, vrstevníky bez identity (naštěstící ale ji hledající!) Vrstevníky, kterým rodiče nebyli již schopni předat hodnoty lidského systému, ale kteří ne svou chybu, totálně apolitičtí a aspolečeňstí, budí ve svých dětech pocity, že náboženství je černá magie a věřící jsou prostí blázni (...) A to větší úctu chovám k Vám, mladí, co myslíte a ZAJIMÁTE se. Palach hoří, pro co hoříš Ty?
Pomalu se balím. Za 2 týdny se budu dívat do černých očí, objevovat neobjevená kavkazská dobrodružství a chutnat neskrývající se lidskou identitu. Budu si psát blog a budu velice ráda, když budete jakkoliv reagovat. Chci Vám dokázat, že je možné vše. A že je to možné bez ničení lidí kolem sebe. Že se vyplatí být aktivní v občanské společnosti a řivot není jen o chození do školy a práce. Že cesty vedou VŠUDE a do VŠECH duší.
Nezdá se Vám, že se poslední dobou moc pije? A co na to Radek John?
:)
Žádné komentáře:
Okomentovat