Bez aktuálních otázek není obraz 17. listopadu 1989 kompletní

Pětadvacáté výročí sametové revoluce doprovází boom veřejných událostí. Dělá mi radost, že můžu potkat známé:

• v kině Scala na besedě s Františkem Janouchem, promítání Českého století, výstavě a lampiónovém průvodu během připomínkové akce s názvem“Sedmnácté studentské”,
• v Huse na provázku na promítání Českého století a setkání různých osobností v Kabinetu Havel nad otázkami autorit, hrdinů a vizí,
• na několikadenním Festivalu svobody, na jehož webu se dočtete, že “vzpomeneme na to, co se před pětadvaceti lety událo a uvědomíme si, jak cenná pro nás všechny svoboda je.”

I Dům kultury na Vsetíně připravil oslavy sametové revoluce. Komponovaný večer dal slovo vsetínskému pamětníku Luďkovi Schmidtovu a mluvčímu Charty 77 Stanislavovi Devátému, kteří sdíleli své zkušenosti s represivním režimem a popisovali historické události, vedoucí k 17/11 1989. Ze vzpomínek mě vytrhli až Pavel Zajíček a Ivan Manolov, skvělá slovně-hudební naléhavost pátečního večera. 

Všem těmto akcím tleskám. Vzrušuje mě odvaha a zkušenosti diskutujících a navíc mě události, které interpretují historii, prostě baví. Zároveň mě ale čistě vzpomínkový obsah pobuřuje. Třeba na Vsetíně se ani jedno ze setkání, které k oslavě výročí pořádá Dům kultury, přímo nezabývá reflexí posledních 25 let a vyhýbá se současnosti. Na pátečním komponovaném večeru jsem se nic víc, než že byli hosté proti bývalému komunistickému režimu, o jejich názorech nedozvěděla. 

Jen historicky-orientované akce ve mně vyvolávají pocit, že poslouchám přednášku o partyzánech. Je mi selektivně předkládána jen první část celého příběhu. Bez aktuálních otázek - i když kontroverzních a složitých - pro mě obraz 17. listopadu není kompletní. 

Chci, aby akce k výročí revoluce překročily linii historického vyprávění a věnovaly se nenávistným tendencím ve společnosti, sociálně vyloučeným, nedůvěře v politiku a dalším společenských fenoménům. Chci, aby významné události našich dějin sloužily k občanské mobilizaci a zapojování veřejnosti do rozhodování o svém okolí, vedly k zamýšlení se a tvorbě společných vizí, strategických i dílčích plánů budoucnosti. 

O to víc si vážím všech organizátorů, kteří do ozvěn minulosti vnáší současný stav společnosti. Těším se třeba z Hnutí listopadem to nekončí, které v Brně zve na manifestaci proti neonacistickému pochodu.