Drahému příteli.

(Tbilisi, z nedávných rozhovorů s drahocenným člověkem)

„Natahoval jsem dětskou dlaň směrem k vojákovi držícím na mém spánku pistoli. V dlani se mi roztékala čokoláda, stejně jako se roztekly všechny principy a životního vize toho mladého Abcházce, mířícího na šestileté dítě. Nulové analytické schopnosti předškoláka zanechaly v mé mysli noční můry, díkybohu má psychika komplexní újmu neutrpěla. Válka znamená často hlad. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci."

„…Jak mohla být zpráva v očích té Gruzínky tak jasná, že mi vjela rychlostí blesku pod kůži a stal se ze mě slaboch? Člověk mého věku a ražení by měl studovat na univerzitě, přitom mě sežírá válka. A smrt je mým řemeslem. I když si člověk zvykne na všechno, v tu chvíli jsem se na nic nezmohl: Prosím, kdybyste byla tak laskava a věděla o nějakém jídle, dějte mi vědět, kdykoliv mi dejte vědět, kdykoliv mi nechte vzkaz dole nalevo u řeky. Děkuji.. A odešel jsem.“ (Válka znamená často hlad. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Tento člověk měl na svědomí masakry v Gagře, více než 100 mrtvých)


„Rok jsme byli zajatci ve svém vlastním domě. Přežili pouze tři členové mé velké rodiny, pozorovali jsme vraždění svých blízkých. Stejně bych pořád rád domů, jsem schopen odpustit a vytvořit novou platformu pro dialog. Když ale na mezinárodní půdě dostaneš odpověď od Abcházců tak nenávistného ražení, navíc ošperkovanou dovětky, že si s Tebou nemohou nic začínat, že je to ZOOLOGICKY podmíněno, co s tím? Pořád ale věřím, že většina takhle neuvažuje. Musí se to ale podchytit co nejdříve. Rusové nás tam ale nepustí. Rusové tam nepustí nikoho, ani peacekeeping OSN, EU ani OBSE. A svět zavírá oči nad okupací dvou území nezávislého suverénního státu a připouští porušování mezinárodního práva. A propaganda jede…“