Čajkovskij, Chopin a Dvořák se rozeznívali nad masivním dubovým stolem obklopeným čalouněným nábytkem, prohýbajícím se jídlem. Kolem stolu jsme seděli my, co jsme spolu kamarádili, randili a pomáhali si. Venku šuměl Bospor a hlavní ulice tepajícího Istanbulu. Ráno vždy vytváří můj den. V dobách studia na Masarykově gymnáziu ve Vsetíně jsem s potěšením vstávala o hodinu dříve, abych si naplnila požitkářské chutě zážitky z literatury a výborné snídaně. Noviny, knížka a snídaně jsou základy mého denního naladění. K tomu navíc víkendy, které začínaly snídaněmi v trávě či u francouzského okna s milým výhledem a s exmilým. Pobyty v istanbulském bytě kamaráda architekta Toma v roce 2009 toto řekněme buržoazně aristokratické ztrácení času podtrhly tou nejtlustší čarou.
Od těch dob snídání miluji ještě více, jak osamělé s knížkou, tak plné krásných lidí a klasické hudby. V Jerevanu jsem si u oken do dvora četla Havla, pozorovala jeho faktické počínání skrze stížnosti konce 70. let. Pestrobarevné prádlo, pověšené z oken na předlouhých lanech končících na pouličním osvětlení, kopírovalo pohyb větru a v kontrastu s vycházejícím sluncem připomínalo mi noční města. Noční čas, kdy je možné pozorovat jen světla a obrysy tyčící se vůči obloze.
V centru jsem potkala Hayka, mého kulturního průvodce. Cafesjanovo museum skryté uvnitř Kaskád, mého nejoblíbenějšího místa na celé zeměkouli, nabízí výstavy moderního umění, současně převážně umění skla a umění expresionismu Arshila Gorkého. Sklo v centru uměleckého zájmu a múza abstraktního expresionismu Gorky, spolu s výbornou kávou a dezerty na tenoučkých talířích, byly tak arménské. Celou dobou mi hlavou mihotaly myšlenky na můj domov v Tbilisi a na signifikantní rozdíly mezi Gruzií a Arménií. Gruzíni žijí život na dřeň. Hlavně žít a hořet, to se počítá, být slyšet při každé činnosti a milovat druhé. Arméni jsou jiní. Zdravěji uzavření a vznešenější, obalují je vrstvy kulturního člověka. Gruzínské heslo je teď, nebo nikdy, tak chtějí žít život. Arméni chtějí všechno se stylem a smyslem. Nechci a neřeknu, co je lepší, v obojím jde najít něco zasahujícího. Doma jsem v Tbilisi a Jerevan je má nejoblíbenější výletní destinace. A vykonstruované utužování identit skrze pošlapávání druhého národa se mi hnusí a odsuzuji toto chování. Tak a co těď…Zajímavé se také pár řádky věnovat vztahu k Rusku. Arménská politika je politikou racionální, vycházející z národních zájmů a z uvědomování si reálných měřítek a nástrojů světové politiky. Velké číslo Arménů žije v Rusku, obchodní vztahy zaměřují Rusko, uzavřené hranice s Tureckem a Azerbajdžánem nedávají land-lock zemi ani jinou možnost. Gruzíni tomu říkají zbabělost. Arméni říkají gruzínskému počínání a vymezení vůči Rusku stupidita a nerozvážnost.
Zpátky ke Kaskádám. Ano, je to mé nejmilejší místo na planetě zemi. Srpen 2008 jsem strávila nahoře s Dostojevským. Má první cesta na Kavkaz, má první cesta za mou identitou a mými životními aspiracemi. Když vyjedeš nahoru, je to, jako by Tě klamaly smysly. Nejprve oči, poté uši, a nakonec se Ti přeplní i srdce. Všechny Vás, co mám ráda a vážím si Vás, všechny Vás sem zvu a chci Vám toto místo ukázat. Kéž by tu tak byli mí rodiče.
Ten den v Jerevanu jsem byla naplněná a nechtěla jsem se probudit.
Žádné komentáře:
Okomentovat