Bájný mýtus praví, že král Vakhang Gorgasali z Kartli objevil v 5. století dokonalý plac pro sídlo, jehož sláva hvězd se bude dotýkat, při lovu. Bažanti, které naháněl, popadali do horkých sirných pramenů, automaticky se uvařili a byli pohodlně servírováni. Od horkého vřídla byl odvozen název Tbilisi, kdy gruzínské tbili znamená teplý. Od sirných pramenů nám taky v našich tbiliských kutloších smrděly vlasy, olézala koupelna a občas i korodovaly vnitřnosti.
Díky legendě vím, že bažant je chochobi a mé příjmení v gruzínštině by tedy mohlo být ხოხობიშვილი (t.j. Chochobišvili). Jako dřívější čtenářka Bravo Girl taky vím, že by to mohl být osud, že zrovna bažanti položili svou oběť na oltář Tbilisi. Stejně jako já, Bažantice, pokládám gruzínský pohostinný fenomén na oltář českému turismu.
Při odletu z Prahy je u Passport Control vyzutých deset párů pohorek. Na konci pásu leží desítky ešusů a jedna plynová bomba. Češi jedou do hor. O bombu svádějí před vstupem na palubu bitvu, jak si ohřejou lančmít?
Izraelci, Poláci a Češi jsou nejčastějšími návštěvníky Gruzie. Když slyším v Tbilisi češtinu, automaticky oslepnu a ohluchnu. Chci si užít samu sebe, v co nejosekanějším sociálním kontextu. Reflexe z domoviny přichází po návratu. Potkávám se vesměs s pozitivními ohlasy, ale taky znám reakce typu "všichni mně nutili víno a mí hostitelé přikazovali, co mám dělat; mají otřesné cesty a veřejná doprava funguje bez jízdních řádů; všude samá politika; otravovali mě místní chlapi;" až po "nic tam nefunguje a lidi jsou uřvaní."
Paradoxem je, že za svou kavkazskou éru jsem do Gruzie nalákala minimálně dvanáct Čechů a Češek, nemluvě o účastnících projektů Be International. Těm se snažíme vysvětit, že na Kavkaze je ta správná příležitost pro boření vsáklých výchovných vzorců ("od nikoho si nic neber a hlavně nemluv s cizími lidmi!") a zakořenit v sobě opačný precedent - LIDI JSOU DOBŘÍ. Užívejte si pohostinnost jako fenomén krásný ve své iracionalitě, založený na důvěře k lidem. Promýšlejte své názory, buďte pevní ve svém mínění a znejte ideovým zázemí, které z vás mluví.
Díky tomuto přístupu jsem se seznámila například s milovnicí klasické hudby a zpěvačkou Ekou, která mě bere do hlavního gruzínského divadla backstagí, včera mě pozvala do divadla na oslavu narozenin v kruhu herců stínového loutkového divadla, kteří jsou uprchlíky z Abcházie, nakrmila mě u sebe doma neuvěřitelně výbornou a čerstvou zeleninou, sýrem a lahodným chlebem, navrch přidala ovoce a zákusky. Strávila jsem večer debatou s její patriotickou maminkou, v jejich prostorném bytě, plném umění a hudebních nástrojů. Eku jsem potkala náhodou na jednom domácím večírku, slyšela jsem její rozhovor o opeře, zapojila se a nyní je to třetí rok, co se potkáváme. Na příští léto jsme si domluvily MFF Karlovy Vary. Juchů.
Na Kavkaze pobývá skupina šikovných Čechů, kteří vedou úžasné občanské projekty. Ředitelem Norského uprchlického centra byl Čech, působí zde Člověk v tísni, Nesehnutí a Charitas ČR, všichni zde zapustili kořeny a podílí se na úžasných nápadech. Tito lidi kombinují svou lásku k přírodě s láskou k lidem. Nejsou to jen hory, které je přitahují, ale i lidskost, která prosakuje na povrch. Osamoceně u ohníčku s písničkami bratří Nedvědů to nepůjde. Musíte se snažit a stát se součástí společnosti, vměstnat se mezi místní a pozorovat okolí zevnitř útrob kavkazského života. Pak k Vám budou i hory přívětivější, čestné pionýrské.
Asi je na čase založit si cestovku :-)
Vaše Klárka Chochobišvili
Žádné komentáře:
Okomentovat